Máme chtít zakázat kouření?

Přestane se v knajpách hulit? Bude pokračování legendárního sklepáckého Kouře??

Jestli rádi čtete romány, tak si nezapomeňte přečíst Jarinovu úvahu - Máme chtít zakázat kouření?

Máme chtít zakázat kouření? (namysli je kouření cigaret)

Určitě se mnou nebude každý souhlasit, je to dost palčivé téma, ale píši jen svůj názor a pohled na celou záležitost. Člověk se může každý den vyvíjet, poznávat nové skutečnosti a není tedy vyloučeno, že i já změním, či jen pozměním svůj názor, ale momentálně to vidím asi takto.

Snad každému vadí, když musí při jídle, krom pokrmu vůně, nasávat i cigaretový dým od vedlejšího stolu, ostatním bych doporučil návštěvu ORL, je ale třeba se na problematiku kouření v restauracích podívat komplexněji, podívat se pod povrch.

Nejen u nás v Čechách je tendence prosazovat populistické, či narychlo sepsané zákony, aniž by u nich proběhl odborný posudek nezainteresovaných kapacit z oborů medicíny, psychologie, pedagogiky, různých odvětví průmyslu a ekonomiky, prostě ohledně toho, pod který resort daný zákon spadá. Až při uvedení zákona do praxe, se teprve zjistí jeho nedostatky. Potom začíná vlna diskuzí a zákon se začíná upravovat, osekávat a my to platíme.  

   Například nedávno se k nám dostala informace z Lotyšska, kde parlament schválil kontroverzní novelu protikuřáckého zákona. Tato novela upravuje, že při kouření v přítomnosti dětí, hrozí trest až na několik let nepodmíněně a tedy i jejich odebrání, nebo pokuta ve výši šedesátinásobku tamní minimální mzdy. V Lotyšsku si tedy nebudou moci zapálit ani v domácnosti, ve které bude dítě. Nevím sice jak to budou úřady kontrolovat, ale tak jest dáno. V zemi, zatím neplatí na celém území, si rovněž nezapálíte ani ze svého okna, ani na svém balkoně. To už opravdu nevím, kde si má ten kuřák zapálit. Když vidím někoho jet s kočárem, nebo vést dítě za ruku a ve druhé má cigaretu, osobně si myslím, že takový člověk je idiot, ale není to ještě důvod mu odebírat dítě, nebo rodinu finančně zruinovat. Nikdo nemůže chtít po chronickém kuřákovi, aby ze dne na den přestal. To je tvrdá diskriminace kuřáků. Zákaz kouření v lotyšských restauracích a barech platí od roku 2010.

   Zákaz kouření, jaký se chystá u nás, už funguje také v sousedním Polsku. Lámal jsem si hlavu, jak nejlépe uchopit komentář polského zpravodaje Českého rozhlasu Petra Vavroušky, který tvrdil, že Poláci si zákaz velice pochvalují, a že při chození na cigaretu ven, před podnik, vznikl v zemi nový trend seznamování. Najednou stojí před hospodou lidé, kteří vevnitř sedí odděleně, každý u jiného stolu a venku se při cigaretě sbližují. V boji proti kouření, zpravodaj samotné kouření paradoxně podpořil tvrzením, že kouření vlastně sbližuje.           

Bohužel nevím, jak přesně vypadá život v Polsku nebo Lotyšsku, protože jsem tam nikdy nežil, ale v naší zemi jsou restaurace a především pivo určitě ve větší oblibě. Kouření má negativní dopad na zdraví, to je neoddiskutovatelné. Nechci a nikdy nebudu nikoho v kouření podporovat, ale vzhledem k naší „restaurační“ kultuře, je dle mého zákon o plošném zákazu kouření v restauracích a barech špatně postaven, nedomýšlí důsledky.  

   Ze zahraničí slyšíme, že zákon se ujal a majitelé podniků nestrádají, naopak se jim daří. Jakkoli to zní pozitivně, tak si myslím, že u nás by to tak slavné nebylo. Majitelé asi vědí, proč se bát o tržby, protože nemálo podniků drží nad vodou právě kuřáci. Abych ale zákon jen nekritizoval, pozitivum bych viděl v tom, že hodně restaurací bude muset dávat větší důraz na kvalitní jídlo, to bude pro jejich přežití zásadní. Pokud se ale má zákon týkat i provozoven, kde se pravidelně nevaří, tak amen s nimi.

   Tak třeba, hned několik známých mi doporučilo podepsat petici za nekouření v restauracích a hospodách. Paradox té věci je v tom, že žádný z těchto lidí nechodí pravidelně do restaurací a hospod na jídlo, ani na pivo. Pokud je takových lidí, podporujících zákon, většina, tak tedy pardon, ale tito lidé skutečně podniky, kterých se to týká, neuživí! Osobně si myslím, že po schválení zákona, se do všech restaurací a barů euforicky nahrnou nekuřáci, posedí, nají, popijí a po více, či méně kratší době se jimi podniky opět vyprázdní a nastane problém, který s sebou ponese hrozbu zdražování jídla a alkoholických i nealko nápojů napříč gastronomickým spektrem.

   A protože nejsem závislý na nikotinu a mám pár známých, kterým cigaretový kouř vadí velice, ale rádi se dobře pobaví, tak víme, kde se nachází nekuřácké bary a restaurace. Komu vadí kuřáci a chce chodit na pivo, víno, tak nemá problém si takové podniky najít, ale chápu, že třeba na venkově jich moc nebude. Odůvodnitelné je to také tím, že na venkově je větší konstelace kuřáků, než ve městech. Čímž nechci samozřejmě obyvatele venkova jakkoli snižovat. Je to dáno geograficky a socioekonomickou situací dané oblasti.

Vycházení kuřáků ven, před restaurace a bary, vidím jako velký problém, o kterém se snad ještě nikde nemluvilo. Můžeme tak očekávat, že velká část lidí, kteří dnes brojí proti kouření vevnitř, si budou brzy stěžovat na kouření venku. Stěží projdete po chodníku, protože bude blokován skupinkami kuřáků. Jděte se projít třeba do centra Prahy, ani nemusíte do centra, stačí jen poblíž centra a počítejte bary a restaurace. Představte si, že najednou budou před nimi téměř nonstop postávat kuřáci. A i když u každé provozovny bude muset být z nařízení popelník, nedopalky se budou válet na zemi po kilech, i kdyby zrovna popelník nikdo neukradl.

   Přitom je to jen několik málo let zpátky, co jsme bojovali proti kouření na zastávkách, na veřejných a jiných místech. „Ať si kuřáci kouří doma, nebo v hospodách, ale ať s tím neotravují venku“ se tehdy ozývalo. A to některé bary a restaurace mají vchod rovnou u zastávky…

   V této době jsem poznal zajímavou zkušenost. Začátkem roku 2006 jsem odjel studijně do Bordeaux do Francie, kde mě udivila jedna věc. U nás jste koupili cigarety na každém rohu, v restauraci, trafice, večerce, supermarketu atd., ale s jejich zapálením už byli lidé opatrnější, aby nedostali pokutu. Ve Francii to bylo přesně naopak. Kouřily tam i malé děti a kouřilo se úplně všude, na každém rohu, ale sehnat cigarety byl problém. Prodavačka v Carrefouru jen kroutila hlavou a já nevěděl, jestli cigarety nemají, nebo jen nerozumí, či nechce rozumět mé angličtině. Později jsme se naučili francouzskou frázi, ale ani ta nezabírala, s cigaretami tam byl problém, přestože tam kouřila máma, táta, děti, pes. Následně se nám dostalo vysvětlení, že cigarety se prodávají jen ve specializovaných obchodech se speciálním označením. Tento obchod jsem viděl jen v centru Bordeaux, nikde jinde.

   Francouzští studenti od nás Čechů neustále žebrali cigarety, byli rádi i za nedopalek, takové zoufalství jsem ještě neviděl. Je pravda, že cigarety v těch speciál obchodech byly velmi drahé (v průměru šest euro za krabičku), nemohli si to dovolit, ale vyprávěli nám, že jednou za čas k nim přijede ze Španělska někdo jako dealer a prodává jim cigarety značky Elixir (obdoba Startek), krabičku za dvě eura, ale posledně bohužel z nějakého důvodu nepřijel, tak nemají co kouřit. Chtěl jsem se jich zeptat, proč se neseberou a třeba jednou do měsíce si tam nedojedou nakoupit, nemají to přece zas tak daleko, jenže jejich angličtina byla asi jako má francouzština. To jsem ale trochu odbočil.

   Kuřáci se tedy vrátí v plné polní do ulic, na chodníky, zastávky apod. Nejen na venkově bude jistě problém s hlukem. Celé osazenstvo provozovny se bude průběžně zvedat a chodit kouřit ven, kde budou hlukem obtěžovat okolní domy. To se často děje již nyní, novým zákazem to jen nabere větší obrátky. Také si dovedu jen stěží představit takovou tu takzvanou radu starších štamgastů, pantátů a dědů, jak každou čtvrthodinu vstávají od karet, novin nebo fotbalu a jdou ven na cigáro.   

Řešením by byl promyšlený kompromis. Rozumné by bylo, kdyby v každém podniku, ve kterém se vaří, platil od otevírací doby, po dobu podávání obědů (cca do 14:00), úplný zákaz kouření. Následně by každá restaurace měla mít oddělený kuřácký a nekuřácký prostor a každý takový podnik by musel mít kvalitní klimatizaci, odvětrávání. Nedodržování těchto pravidel by mohlo být tvrdě pokutováno. Jsem si jist, že každý provozovatel raději investuje nemalé peníze do pořádné klimatizace, než aby přišel o hosty – kuřáky. Taková by platila pravidla pro všechny vývařovny. Tam, kde se nevaří, kde se jen pije, by si majitel určil sám, zda bude kuřácký, či nekuřácký podnik. Podniky, které již jsou nekuřácké, neřeší nic. Nekuřácké podniky teď žijí v obavě, že pokud zákon projde, tak jak je zatím vymodelován, čeká je smrtící konkurence a jejich jedinečnost se zcela vytratí.

Projevy ministra zdravotnictví Leoše Hegera mě však bohužel utvrzují v tom, že žádný kompromis nemá šanci. Do chystaného zákazu hodlá začlenit i elektronické cigarety. Tím tomu dal ministr zdravotnictví korunu a projevil se jako neznalý celé problematiky. Nekuřákům nevadí, že kuřáci škodí svému zdraví, že si pomalu ubírají dny vlastního života. Nekuřákům vadí, když musí vedle sebe tyto kuřáky trpět, když musí čichat jejich dým a následně kouřem nasáknout též. A uživatelé elektronických cigaret nikoho neobtěžují, dým je neškodný, jsou bez zápachu. Když bude vedle slepého nekuřáka někdo kouřit e-cigaretu, nekuřák to nepozná. Pan Heger se prostě rozhodl všechny kuřáky zrušit, vypnout, zakázat!        

Přitom na základě, méně či více důvěryhodných, průzkumů víme, že zákaz kouření má u většiny dotazovaných podporu. Jsem přesvědčen, že kdyby se zákaz nekonal, i tak vznikne mnoho nových nekuřáckých podniků. Otázkou je, zdali to bude nekuřákům stačit…

Jak už jsem psal na začátku, je to těžce uchopitelné téma a každý na něj budeme mít jiný názor. Často o něm slyším, často o něm čtu, proto jsem se rozhodl napsat svůj postoj. Můžete s ním nesouhlasit, můžete mi ho vyvracet, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat… A stejně tak i já těžko se svým postojem něco zmůžu. To je vše. 

                                                                                                                                                                            Jarin Kalin

Autor je častým návštěvníkem kuřáckých i nekuřáckých restaurací. Autor je tzv. svátečním kuřákem doutníků, kvalitních cigaret, marihuany a vodní dýmky.